čtvrtek 30. srpna 2012

Patrik Linhart / Nezaujímám nekompromisní postoje, žiju nekompromisní život
.
Bojovník, provokatér, duchovní punker a exhibicionista – pro někoho pozér, pro jiného naděje české literatury. Spisovatel Patrik Linhart nechodí pro slovo daleko a říká věci, které vytěsňuje naše eukorektní (impotentní) kultura kamsi do zapovězena. Sedmatřicetiletý autor jde ve šlépějích nejlepších českých uměleckých kacířů: jeho pohled ze severu země, kde žije na okraji povrchového dolu, je drsný a nebere si vůči naší epoše servítky. Tím je cenný.

Text: Jan Nejedlý & BVÚ
Foto: BVÚ

Řekni, proč vy, umělci ze severu, chodíte pořád v kanadách?
Chodím ve steelkách, protože kdybych si mezitím koupil nějaký hodobóžový boty, tak nebudu mít za rok na nové steelky. Spořím.

K čemu je proboha potřebuješ?
Když se tak člověk poflakuje po jevišti s Vyžvejklou Bambulí (původně pánský parodistický striptýz vystupující od počátku devadesátých let  – pozn. redakce) a rozkope všechno od petlahve Ivety Bartošové po ledničku Moniky Načevy, obyčejný boty nevydrží.   číst dál 



Kdybychom vedli rozhovor s někým, kdo je poměrně úspěšný jako ty, ale v jiném oboru než je literatura, asi bychom se bavili o jeho nerozbitném bavoráku. Předpokládám, že to jsou tvé jediné boty.
To ne. Náhodou jsem svůj botník ještě obohatil o ruské důstojnické holínky a paragánské kanady vzor 70. Jsem v podstatě blížencem té mindži ze Sexu ve městě, která frčí na jehlách a lodičkách. K Severu to patří.

Co ještě patří k Severu? Šlapky na e-padesát pět a velkorypadla?
Situace se začíná měnit. Mám-li být doslovný, tak nevěstince mizí jako houby po dešti. Myslím, že brzy to chytnou do ruky developeři a dobijou to tady.

To ještě jde?
Jasně. Z hald budou golfový rezorty, centra měst se změní v neobývaný obchodní rezorty a na okrajích obcí vyrostou city-sputnik rezorty.

To bude ale ráj! Kalová jezírka se mávnutím proutku promění na malá česká moře. Z Německa můžete navozit šlapadla a bradwursty...
My z pohraničí tam už teď nakupujeme skoro všechno. Jejich mlíko s chutí mlíka a vajíčka se žlutými žloutky pak posíláme po stovkách svým bohatším bližním ve vnitrozemí... Možná nepomůžeme domácí ekonomice, ale zato se neotrávíme těma předraženejma sračkama, co tu posledních deset gangsterští obchodníci označujou za jídlo.

Vidíš, jak si žijete. A to se tvrdí, jakou tu máte nouzi... Máte třeba nouzi o práci?
Tady nesežene práci nikdo, kdo nechodí v předklonu a není ochoten pálit nanuky v nějaké progresivní neofašistické firmě.

Ale to zas může být pro spisovatele silně imaginativní, ne?
Imaginaci se tu daří líp než kdekoli jinde. Pokud máš ovšem makabrozní vkus.

Levá pravá mafie

S kumpány z Vyžvejklé Bambule jste se před lety strefovali do Jiřího Paroubka. Šli jste po něm dokonce převlečeni za Střapečka a Metličku na jeho veřejném mítingu... Viděl jsem na youtube (video zde), jak jste mu pronikli na pódium a on byl úplně paf...
Lidé jako je pan inženýr Paroubek musí být bez milosti odstaveni a zesměšněni. On byl ostatně případ, který si o to sám říkal.

Teď řeknu něco provokujícího: on byl tehdy představitel jediné reálné opoziční strany a vy jste vlastně přispěli k jeho celonárodní šikaně. Nemáš pocit, že jste zabránili politické výměně a třeba i změně kurzu k sociálnějšímu chování vlády?
To není pravda. Začali jsme s fenomenem Paroubek pracovat ještě před tím, než se stal premiérem. Ale naplno jsme se do něj opřeli, když už právě jako premiér začal v Teplicích prosazovat své mafiánské kolegy. Naše akce přispěly k tomu, že se na Severu tito lidé nedostali k moci, a dokonce postupně vyklidili své posice. Nejbrutálnější akce začínala slovy: „Je to premiér, tak na něj ser!“ Z toho je snad jasný, že nebyl v opozici.

Dobře, ale to, na co si od začátku rozhovoru stěžuješ, je přeci důsledek pravicové politiky...
Budeš se divit. Jsem salonní dekadent, aktivní punker a ultralevičák, přesto však budu volit v Teplicích pravicového primátora a senátora Kuberu, protože dokázal, že stojí za svým názorem, že miluje hnízdo, ze kterýho vyšel. Teplice jsou i díky němu krásnější.

Není to paradoxní?
A můžu za to, že u nás není levicová strana jakou byla třeba sociální demokracie za první republiky? Můžu za to, že ve státní politice není jedinej politik, který by měl zájem náš stát zvednout z tohohle svinstva? Zastával ses Paroubka. Já ti to řeknu takhle: rád sejmu a zesměšním každého hajzla, u kterého poznám, že tahle země je pro něj jen dobytčák.

A co když přijdou ještě horší?
Už přišli. A to ještě nic není. Já myslím, že generace dnešních náctiletých strčí brzy všechny ty dnešní loutkoherce hravě do kapsy. Mají na to mustr, vidí to každý den. V Číně doby Tchangů řekl jeden státník: „Dokud je Dračí trůn pevný a nezkažený, bude dobrým otcem i rádcem těm nejníže postaveným náčelníkům.“

Jakoby mluvil o českém trůnu, ale naruby...
Jasně! Koukni, jak nás drancujou! Kolik je tady na Severu občanských sdružení, celá plejáda veřejně prospěšných aktivit, kde shání nové pracovníky formou několikahodinových pohovorů – a ve finále ti nabídnou práci zdarma. Hrajou si na managery nadnárodních korporací, který chtěj naoko pomoct a z vlastních zaměstnanců vyrábějí sociální případy.

To je smutné... Ale navenek to pěkně vypadá. V Praze máme pocit, že se Sever pomalu krásně sám opravuje.
A o to jde! A ty si tady můžeš vybrat: buď slizký ekolog, sociální pracovník v hodně divné partě a nebo developer a bankovní neofašista.

Vedle toho, co popisuješ, vypadá nakonec slavný spisovatel Paroubek skoro až jako ňouma... Za něj to byly ještě takové nevinné hrátky s čertem. Co ale s tím můžeš dělat ty, spisovatel, který má knížky kdesi vzadu v regálu?
Abych ti odpověděl – dnes to vidím tak, že se postavím proti zlu, ať má třeba přívětivě zelenou tvář ekologa, co nežere ještěrky, ale lobbuje i proti rodnýmu kraji... Nebo ať vypadá jako ta naše vypečená hejtmanka, co nechá skrz Český středohoří postavit dálnici, aby se i její stařičká maminka mohla podívat na tu krásu... Tak to zdůvodňovala. Nezaujímám nějaké nekompromisní postoje, žiju nekompromisní život Tedy v rámci možností...

V moci Zorgů, Mordoru a hlupáků

Před dvaceti lety vyhlašoval Klaus, že se zanedlouho budeme mít jako v Německu. A dnes tento stát ruší onkologické operace, protože na ně nemá peníze. Není tohle nakonec už bod nula, za který jít nemůžeme?
Pamatuji si z osmdesátých let titulek z bolševického tisku KAPITALISMUS STOJÍ NA OKRAJI PROPASTI – DOHODNIT A PŘEDHONIT! Teď můžeme hrdě říct, že se nám to podařilo. Stačí si přečíst Georga von Lichtenberga a zjistíme, že jsme na tom jen o něco málo hůř než Hannoversko na konci osmnáctého století. Pokud Klaus nespecifikoval, jaké Německo myslel, tak nekecal a všechno splnil.

Mluvíš o vývoji opačným směrem, který ve svých denících popisoval komunisty v podstatě zlikvidovaný režisér Pavel Juráček. Vzít žárovku, rozbít ji a s velkým haló uvést na trh louč a vyhrožovat objevem svíčky...

Jo, přesně! Nám, těm „rozumným“ a „všechápajícím“ dolním deseti mega, se naplňuje velice pěkná odměna za naši loajalitu... Kdo z emo chlapců a gothických děvčátek nechtěl prožít Frodovu a Samovu cestu Mordorem? Teď v Mordoru žijeme – a jak napsala Svatava Antošová ve své Vlčí slině: A z paláců chčijou skřetům na pařáty!

Víš, co mě bytostně nasírá? Že oligarchie chce nejen majetek a politickou moc, ale také už respekt, uznání a dokonce i tvořit kulturu. Vzpomeň si, jak před třemi, čtyřmi lety pražský radní pro kulturu Richter si na erární kalkulačce vypočetl, že největším škůdcem české společnosti je Jiří Suchý a zarazil mu dotace. Takový usráně! Dokonce se objevila skoro vlajkařská plakátová kampaň s portréty nejdrzejších ředitelů divadel a větou: „Chceme vaše peníze...“
Já mám nakonec štěstí, že nežiju v Praze. Pokud jde o moje město, jsem toho názoru, že teplická kultura patří do podzemí a do všemožných levných hospod. Ten Richter je typický vypatlaný manažer dnešní doby, Zorg z Pátého elementu, řadový protivník Chucka Norrise, nebo děsivý developer ve Vraždách z Midsomeru, jenž po právu záhy zhebne. Jsou to jen bubáci pro dospělý. Těžko říci, jaký kulturní obzor měl tenhle týpek. Člověk podvědomě hledá v umění své alter ego.

Můžeš teď – ze své pozice štamgasta pracovního úřadu – alespoň lépe pochopit předcházející generace, kterým jsme se ještě nedávno posmívali za jejich levicové blouznění, během něhož usedli na lep komunistům?
Právě z tohohle důvodu raději nesedám na lep nikomu. V každé partaji bych vyčníval asi jako Barbey d´Aurevilly – odporný katolíkům a zároveň nepřijatelný pro royalisty. Otázkou je, zda lidi, které tohle trojčení oligarchů a jejich posluhovačů postihuje, vůbec chtějí změnu. Mně to přijde děsně zmatené. Na jedné straně většina kmene podléhá slastnému střídání dnů ohně – cukrů – chlebů – her, na druhé straně se anarchisté a kindrpunkáči organizují do nějakých obskurních uskupení... Mají třeba sekce fazónka, transparenty, bistra a imbissy... Až si založí odbory, padnu na hlavu.

Třeba je to celé jen zkouška, co vydrží člověk. Třeba nás jen testují. Není Nečas, který vymyslel, že první tři dny nemoci budou za trest neplacené, nakonec jen komparsem, který po představení jde domů a říká: Miruš, namaž mi chléb sádlem, tak jsem dneska vystřih toho hnusáka, že jsem sám sebe dojal, kydni mi tam kečup, ať se rozšoupnem?
Jak se píše ve slavné knize postpostmoderní filosofie Bytí a Nečas, není čas na nějaké láteření. Netuším, jak to je v soukromém sektoru, ale když jsem se ucházel o práci v občanském sdružení Jurta, nabídli mi, že když absolvuji pár týdnů práce na zkušenou, tak potom uváží, jestli mě zaměstnají na zkušební dobu. Zeptal jsem, zda si tu práci u nich budu muset zaplatit. Moje drzost je šokovala. V další charitativní organisaci zaměřené na pomoc zadluženým klientům chtěli týpka s VŠ – tak jsem coby inženýr ekonomie naklusal, ale nabídli mi takové love, že do měsíce bych byl vlastním klientem.

Právě o tom mluvím! Tohle musí být nějaký experiment. Jen uvažuju, co jejich PR oddělení vymyslí dál. Půjde se o víkendech robotovat do tunelu Blanka? Naženou nás do pravomájových průvodů oslavit nekompromisním postojem vítězství pravdy a lásky nad člověkem?
No a teď si představ, že tu jsou experti, kteří tvrdí, že nejsme vůbec v žádné v krizi. Frapantně nás tedy čeká ještě něco horšího. A ti levicově orientovaní, kteří by měli řvát, si zakládají think tank. Nevím, co to znamená, ale vím, že to zní právě tak nesmyslně jako bivaginální sliznice.

Souhlasím. V naší zemi nejde o pravici a levici. Ale sedláckým rozumem –  když je někdo dlouho u lizu, tak musí odstaven, aby se alespoň na chvíli přetrhly zlodějské vazby. Pokud se to nestane, padne i král. Ale český lid si klidně zvolí Nečase a Kalouska...
Lid už volil dost dlouho, teď jsme na řadě my, lidé!

Zpět k umění. Potřebujeme něco hezkého na závěr. Co se ti v poslední době nepodařilo?
Opět jsem zapomněl požádat o stípko na výchovný grantový pobyt ve Finsku. Ostatně Úvalský tvrdí, že mě tam česká literární obec chce vylákat a posléze nechat bez prostředků, patrně v naději, že splynu s místními blonďatými červenolícími hegeši a stanu se protagonistou neškodného Suomi Rocku.

V tom případě pevné struny a díky za rozhovor.

(plné znění rozhovoru naleznete v e-zinu COURIER KN, No. 2)



Patrik Linhart (1975), prozaik, básník, performer a filmový herec. Vystudoval ekonomické inženýrství na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (v l. 19931998), vystřídal řadu zaměstnání (personalista, úředník, vrátný, redaktor, středoškolský učitel ekonomie aj.). Dnes ve svobodném povolání. Žije a tvoří v Duchcově. Vydal deset knih.

Kontakt: www.staramilenka.cz, krasnenakladatelstvi@seznam.cz





Žádné komentáře:

Okomentovat