úterý 6. listopadu 2012

Václav Kahuda (46) před svou „zastaralou“ knihovnou.
Jeho famózní Houština se stala zřejmě nejoceňovanější
prózou začátku tisíciletí. 
Václav Kahuda / Elektronickým knihám děkuju za ty papírové

Jako jeden z prvních uznávaných spisovatelů překonal závislost na papíru a svěřil svoje dílo k (e)vydání. Proč neváhal, jaké šance přinášejí nové způsoby publikování tvůrcům a jaké to je být na startu velkých změn.


Text & foto: BVÚ

Ty jsi znám jako milovník kvalitních papírových knih, přesto jsi na mou loňskou nabídku, abys u mne publikoval všechny svoje knížky elektronicky, kývl prakticky okamžitě. Kde se v tobě vzala taková progrese?

Já to chápu tak, že tu elektronické knihy nejsou na úkor papírových, ale naopak že je to může podpořit.

Počkej... To zní skoro jako protimluv.

Ber to takhle. V knižních hypermarketech seš utopenej v nepřeberné řadě hereckých kuchařek a podobných devalvovaných titulů, a když chceš kulturu, musíš jít až dozadu a do třetího suterénu... V potravinových marketech tak umísťují chleba. Prostě, aby ses dostal k něčemu kvalitnímu, musíš se propracovat nánosy blábolů a blbostí. To je umlacující. Obvykle se k tobě čtenář vůbec nedostane. A to musíš mít štěstí a být v nabídce. U elektronický knihy tohle odpadá.

Kultura vzadu v koutě, marketingový útok na peněženku, nadprodukce titulů... Chceš mi snad naznačit, že papírový trh se nachází v určité krizi?

Ta je zakódovaná v papírových knihách od dob Guttenberga. Kapitálové zákony požírání konkurence vždycky povedou ke vzniku dvou, tří molochů, dál už není rozvíjet co. Jenom množství, ne kvalitu. Je jedno, jestli se to jmenuje kultura nebo levné ponožky.

Dobře. Běžný trh ti jako autorovi náročnějších textů asi nepomůže, jsi na něm trpěný spíš jako rarita. Jak by ti ovšem mohl pomoci elektronický trh?

Já jsem přítel malých vyprofilovaných nakladatelství, mám rád pestrost. Tomu může elektronické čtení pomoci. Tihle nakladatelé mají teď šanci uspět a získat příznivce. Myslím, že se v elektronickým moři tyhle živý knihy neutopěj – ovšem, kde se budou koupat troglodyti starých časů, to vážně nevím…

Díváš se tedy do budoucnosti a vidíš v ní člověka, který bude chtít hledat svoje autory a knihy, co budou mluvit jeho jazykem. Věříš, že si bude vybírat podle vlastního vkusu a uvážení. To je hodně optimistické.

Já si dokonce dokážu představit, že se dříví z lesa, který se teď používá na denní milionové náklady bulvárních keců, bude zas moci použít na židle a stoly, abychom neseděli u plastu. V jistém smyslu představuje kyberprostor vesmír, který se může do nekonečna nafukovat, unese všechny ty galaxie nablyštěných jalovostí, pošetilého balastu ve 3D, omyvatelných osobností – a zatím to, co je dobrý samo o sobě, si tady začne vytvářet vlastní životaschopné sítě. Mezi autorem a čtenářem konečně nebudou překážet mezistupně, které knize nic nepřinášejí, jenom zatěžují, komplikují a prodražují přímou komunikaci. Ovšem životně důležité je teď ty sítě vybudovat, vytvořit platformy, kde bude moci čtenář najít knihy, které může mít rád. Celou mapu sítí, internetová knihkupectví, přátelské prostředí...

Já to vidím podobně, proto vydávám přednostně eknihy a papír jen jako doplněk. Ovšem cesta, na níž se i ty teď vydáváš, je přeci jen vykročením do neznámého prostoru. V něm jsou jiní čtenáři, jiné lidské mentality, nebojíš se, že jim nebudeš mít co nabídnout?

U nových technologií jsou vždycky první nadšenci, nebo lidi dbající na společenskou prestiž. Ti se samozřejmě od čtenářů – kteří vidí svět podobně jako já – liší. Ale až se to trochu rozjede a eknihy se stanou běžnou součástí našeho života, tak sem vstoupí všichni. Vzpomeň si na internet a mobilní telefon před dvaceti lety. Tehdy to byly jen výstřelky pár exotů. Celé to vidím jako kontinentální pohyb, nezadržitelný posun civilizace, osobní stanoviska nejsou důležitá.

Je tedy pro českého autora příchod eknih cosi jako záchranné lano proti tendencím papírového trhu? Narážím na to, že se – po mém soudu – podařil knihkupcům unikátní kousek – vytvořit odluku čtenáře od spisovatele.

Svým způsobem je to takhle možné chápat. My se dnes nacházíme v moderním středověku, kde jsou tu a tam ložiska nějakého intelektuálního potenciálu a v této pustině balastu, poušti prázdných řečí, návodů a mediálních strategií, může opravdu zaznít živý hlas.

Je pro tebe, jako pro autora příběhů, které nejsou rychlokvašky ani spotřební zboží podléhající změnám vkusu a dobových požadavků, důležitá i rychlost publikování? Pomůže ti, že nemusíš čekat na tiskárnu, na to až knihu někdo doveze do distribuce a ta ji nabídne knihkupcům?

Já bych to nenazval rychlostí, ale jednoduchostí. Když se připravuju několik let na nějakou knihu, potom ji rok píšu, tak mi už nějaké dny, nebo týdny jsou celkem lhostejné. Ale když už člověk svou práci pošle do prostoru, nechce, aby skončila někde v zaprášené polici distributora. Moje náklady se prodávají několik let, jsem tak nastavený a potřebuju, aby knihy byly celou dobu k dispozici. To český trh neumožňuje, knížky jsou po půl roce už staré a koledují si o výprodej. Eknihy se k tobě naopak můžou dostat ve tvém čase, když to ty jako čtenář potřebuješ a nikdo se nebude rozčilovat, že mu zabírají drahé místo na pultu.

Ale v ten okamžik je naopak dobré, když k tobě čtenářské reakce přiletí okamžitě, ne?

U normální knih to trvalo asi rok, než od čtenářů, kteří mě neznají, začaly přicházet první reakce. Fungoval tam princip náhody, někoho potkáš, ten má známého, který mu doporučil tvoji knihu – nebo někam přijedu na literární večer a třeba dva lidé přinesou všechny tituly, které jsem vydal a chtějí je podepsat. Recenze v časopisech a novinách se taky líhnou pomalu, pokud vůbec. To je asi dnes neudržitelné. Zase na druhou stranu je skvělé, když si tě někdo pamatuje rok, nebo dokonce deset let. Ta „tichá cesta“ kterou putuje zvěst o nějakém zajímavém titulu – to je to, o co tu jde. To jediné totiž skutečně ukazuje, že autor není „halucinující studená mrdka“ , režisér – jediný návštěvník při premiéře vlastního filmu.

Kdy jsi vůbec viděl poprvé čtečku?

V tramvaji, ale nevěděl jsem, že to je čtečka. Zaujalo mě, že to je trochu nezvyklá krabička, na rozdíl od těch obvyklých krabiček. Že vypadá jako hlazený oblázek z řeky. Poprvý jsi mi ji ale ukázal ty.

Možná jednu obětuju a vyzkoušíme, jak umí na Vltavě žabky... Jak se ti vlastně líbí na mém kindlu tvoje texty? Viděl jsem, že jsi měl radost, že to není jen pouhé zalomení pédeefka, ale že tvoje knížka má i v téhle podobě jasnou grafiku a určitý estetický přesah...

(přikývne) Mně se to líbí. Jsme opravdu na začátku, ty jsi taková tlustá vlaštovka, která vždycky letí vepředu a ukazuje nové možnosti... To je potřeba. Čím víc lidí bude vstupovat na elektronický trh, tím vyšší šanci bude mít kvalita. Profesionálů je tu teď samozřejmě málo, všichni se to učí, někdo se už nebojí jako třeba ty zkoušet, co čtečka unese. I tenhle prostor stvořený technologickými návrháři zaplní lidský dotek. Podívej se, jak bohaté možnosti nabízí současný svět počítačů. A srovnej si to s blikajícím zeleným textem na černém podkladu před třiceti lety na prvních „personal computer“...

Ovšem má to jeden předpoklad. Že čtenáři budou za eknížky platit. K tomu, aby sem bylo možné dostat větší investice, musejí ukázat, že tento trh je skutečně lukrativní. A to je běh na dlouhou trať. Jak ty se třeba díváš na otevřené formáty?

To jako, že si do mých textů bude moct čtenář psát?

Ne. To znamená, že na knížce nebudou pověšené buzerující softwarové ochrany, ale třeba jen sociální DRMI (ochrana za pomoci signování eknihy kupcovým jménem – pozn. redakce). Věříš ve čtenáře, který zvolí méně snadnější cestu a koupí tě podpoří?

Já myslím, že ano. Filmy a hudbu stahujeme všichni. Když mě ale něco zaujme – český nebo slovenský muzikanti, básníci a prozaici – koupím to. Když vím, že moje peníze jdou přímo k člověku, který tu věc udělal, neváhám. Ale pokud mám živit obchodníky, kteří se na díle podílejí maximálně tím, že autora odstavují od příjmů ve prospěch svých vlastních zisků – platit to nechci.

Takže model, kdy ti vychází elektronická kniha, platí se jedna rozumná marže prodejci, kniha je dostupná dvacet čtyři hodin denně a čtenář si ji nadto může objednat v papírové podobě – tenhle model ti vyhovuje?


Ano, já myslím, že je to šance pro pružné nakladatele i autory. Všichni se musíme snažit. Ti ostatní holt pochcípají...

To zní dost drsně...

Ale to je jejich model, jejich zákony! Když se takhle dvacet let chovají, co můžou očekávat? Já budu úplně spokojený, když si budu moct sám vybírat. Takový trh by se mi líbil. Čtu knížky, které by mě díky molochům minuly. Narazím na výjimečný titul. Pouhým zmačknutím tlačítka si ho objednám v papírové podobě a za tři dny si jdu vyzvednout výtisk někam do manufaktury... Nemusíš mít pak doma tři tisíce knih, ale třeba jen sto padesát, které budeš mít skutečně rád. Takže elektronickým knihám děkuju za ty papírové.


Václav ochotně zapózoval se čtečkou a pak mi ji zase rychle vrátil. Jeho šest knih vychází elektronicky v nové úpravě, mají ilustrace a bonusy a vyladili jsme je pro „fajnšmekry“.

---------------------------------------- novinka --------------------------------------

3 komentáře:

  1. Kdy vyjde Technologie dubnového večera?

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den, pravděpodobně příští týden. V papíru zřejmě před Vánoci. Pošlete si objednávku na www.kindlezone.cz, uděláme Vám rezervaci. BVU

    OdpovědětVymazat
  3. Pane Vaňku, prosím, kdy vyjdou další knihy vašeho nakladatelství a kde půjde koupit ty papírové?

    OdpovědětVymazat